Dnesni prispevek pisu vyjimecne driv, je teprve pred sedmou, a navic bez diakritiky - z jednoducheho duvodu. Nechceme verne ctenare ochudit o pravidelnou varku informaci, a protoze jsme si nechali v USA notebook, navstivili jsme internetovou kavarnu. Tudiz, tady to je:Budicek v sedm tricet zase zaklapavam, potrebuju vyridit nejake maily a nestiham, po osme vyrazime z Karlovych Varu na vychod, co narodniho Carlsbad Caverns, kde jsou jedny
nejvetsich a nejzajimavejsich jeskyni Spojenych Statu. Snidame na parkovisti pred vchodem z vlastnich zasob, zrovna neprsi (destik nas chytil cestou sem, a prselo i kdyz jsme odjizdeli, dal na vychod je uz ale zase polojasno a jasno).Do jeskyni vede pres dve ste metru dlouhy vytah (nebo dva kilometry dlouha cesta), vstupne mame zase zadarmo, platime jenom tri dolary za audioguide. Prochazime mili dlouhou trasu, oproti jeskynim, jake zname z cr nebo sr, jsou ty karlovarske hodne prostorne, nejvetsi prostor ma na delku ctvrt mile, a audiguide mluvi cosi o ctrnacti fotbalovych hristich. Projit celou trasu nam zabere vice nez hodinu, pak jeste sedime v podzemnim bufetu, nakupujeme nahore nejake ty suvenyry. Z arealu vyrazime po treti, do El Pasa jsou to jeste dalsi tri hodiny cesty.
Zase podobna krajina jako vcera, trosku pestrejsi, i zatacek je tady vic, projizdime i pres nejakou solnou plan (vpravo sul, vlevo sul), a po treti jsme na Santa Fe Street v El Pasu, kde pruvodce doporucuje zaparkovat na jednom z hlidanych ("za auta a veci v nich nerucime", jak jinak) parkovist (celkem lace, 5 dolaru na 24 hodin), bereme nejdulezite
jsi veci, a pesky se vydavame pres hranicni most. Podle pruvodce po nas nikdo nic nechce (akorat amici jakysi vystupni poplatek 50 centu), ani nevytahujeme pasy, a jsme v Mexiku, v Ciudad Juarez.Prochazime par ulic, a pak hledame hotel. Petra je hlavni hodnotitel kvality, tak si nechavam ukazat pokoj, Petra ho schvali, a za 380 pesos bereme, jednu noc to tady zvladnem. Sprcha (je celkem horko, a od auta nas deli tak dva kilometry).
Vyrazime do ulic jenom s fotakem, mesto je ale pomerne nezajimave, centrum zahrnuje namesti/park a kostel, jinak vsude obchody, hospody, hlavne ale stanky s ruznym jidlem. Ceny jsou tady vyrazne nizsi nez u severniho souseda. Vozovy park se vyrazne promenil, hlavne autobusy jsou tady na urovni ... pod urovni Indie, vetsinou to vypada na pretrene americke shoolbusy, tak 30 let stare, nektere asi i vic. Davame si svacu, ja s Martinem jakesi rucne delane nanuky, ja nejaky oriskovo-coko-koko, Martin nejakou zelenou zmrazenou vodu, Premek nejake tacos s fazolema, pak nejake cipsy s podivnou cervenou omackou, Petra se k jidlu nejak moc nema :-).
Prochazime par obchodu, hlavne zajimavy je jeden - na plose cca 30x30 metru prodavaji motorky, nabytek, televize, mobily, a je tady pobocka banky. To vse v jednom prostoru, zadne pricky. Interesting. Petru evidentne zaujal i obchodek s satama :-).
Jak jsem psal vyse, nachazime jednu solidni kavarnu, a tak si davame hodinku oraz, ja pisu, a zbytek dne dopisu, az to pujde, tj. nejspis zitra odnekud z Arizony.
Zatim.
UPDATE: Tak jsme zpět v USA, ale to předbíhám.
V kavárně se snažíme trochu zorientovat na mapě díky googlu, mapa, kterou jsme za 40 pesos koupili v papírnictví, je na dvě věci. Zjišťujeme, kde je jakési náměstí se sochou Benita Juaréze, tak se vydáváme tím směrem. Je tam jakýsi parčík, stanoviště autobusů, celkem tma, takže se tam moc nezdržujeme (Juaréz je často označováno jako nejnebezpečnější město v severní Americe), a zapadáme do místní restaurace, kde si objednáváme nějaká ta místní jídla (i Petra si nakonec dává), k tomu pivko Sol, Přemek colu. Tož dobré to bylo, celková útrata za jídlo a pití 159 pesos (cca 240 Kč - přepočítávali jsme na koruny krát 1,5).
Cestou zpět na hotel (který je překvapivě blíž, než jsme čekali), procházíme tržištěm, uvažuju, že bych koupil nějaké fake DVD, tak si nechám říct cenu... trvá mi asi půl minuty, než si zpětně dešifruju, co to vlastně borec říkal, něco jako unveintetresinquenta - no prostě mi to chvilku trvalo, než mi došlo, že chce dvacet pesos za jedno, nebo pade za tři. Ale jinak se mi španělština celkem hodila, nevypadalo to, že by místní borci byli kovaní v angličtině. V hotelu jsem vysvětlil, co potřebuju (pokoj pro čtyři a chtěl bych ho předem vidět), i v restauraci nám donesli, co jsme chtěli :-). Po třech semestrech :-)... musím se hodně učit, jestli chci jet někdy do Bolívie, ale to sem nepatří.
Na hotelu sprcha, nějaké ty filmy (mexický Fox, anglicky s titulky), a na kutě. Je horko, přestože jsme otevřeli všechny okna. Půlnoc. - noc byla poměrně napínavá, tak si počkejte na další díl ... comming soon (pár hodin).
Žádné komentáře:
Okomentovat