V hlavní roli: Kanada

Mám pocit, že bych měl shrnout naše předodjezdové patálie, které mají jednoho společného jmenovatele: Kanadu.

Již 18. ledna jsme oproti přímému letu z Londýna do Los Angeles s Air New Zealand, při snaze ušetřit 2000 Kč na osobu (což nám pokryje polovinu nákladů na benzín), dali přednost levnějšímu letu s přestupem přes Toronto s Air Canada.

S tím, že budeme muset řešit tranzitní vízum jsme počítali (ikdyž ve skrytu duše jsem, doufal, že se na tu šaškárnu Kanada zase vyprdne a bude fungovat opět bezvízový režim). Stejně je zdarma.

Před nákupem letenek nám na Kanadské ambasádě v Praze potvrdili (telefonicky, tudíž neprůkazně), že na 48hodinové tranzitní vízum je možné opustit letiště. Super, jeden z úplně prvních plánů totiž zahrnoval možnost přerušit roadtrip např. v Salt Lake City nebo Phoenixu, a udělat si letecky výlet do Toronta na otočku. Vyřešeno, super, cestou tam (do LA) si necháváme dvě hodiny na přestup, cestou zpět asi devět, což by mělo (neříkám bohatě, ale mělo) stačit na půjčení auta a krátký výlet k Niagarským vodopádům.

Co čert nechtěl, Air Canada si na jaře pohrála s letovými řády, a tak se celý náš původní plán otřásl v základech. Do LA jsme měli doletět ještě v sobotu večer, což s novým řádem teoreticky stihneme - oba lety nám totiž posunuli tak, že z Londýna máme odletět místo ve tři odpoledne už v poledne. Což, pokud urychleně někdo nerozchodí teleport mezi Gatwickem a Heathrow, prakticky nejde - s letenkama od EasyJet se hýbat nedál. Cesta zpět je taky jinak, ale ne nějak dramaticky, místo v šest ráno poletíme z LA až po osmé, čímž se nám přestávka v Torontu krátí na něco přes šest hodin - a to je na Niagary už málo.

S cestou zpět se smíříme, budeme odpočívat pár hodin na Torontském letišti, cestu do Ameriky je ale třeba trošku poštelovat. Rozumná se jeví alternativa původního letu do Toronta ve tři, a místo zrušeného večerního letět až prvním ranním, a přesunout "výlet do Kanady" na cestu "tam". Ověřuji na ambasádě, jak je to s možností opustit letiště... a jsem hodně rozčarován. Na*rán. Bohužel, na turistické vízum opustit letiště nelze. Hotovo, dvacet.

Jiná varianta stejně není, volám tedy do cestovky ve Varšavě (příznivější tarifní pásmo než Kanada), která řeší rezervace Air Canada, a vysvětluju náš problém. Paní nevidí problém, zadá údaje do systému, a cituji "někdy" mi má přijít email s potvrzením.

Volám za týden znovu, že žádné změny v rezervaci nevidím, a žádný email mi nedošel. Znovu se dozvídám, že je ještě hodně času, a email dojde třeba za měsíc. V rezervacích se tentokráte objeví i druhá alternativa (vidím tam tedy místo původních čtyř letů šest, ale žádný email, nic. Volám tam znova, vysvětluji situaci, nakonec se mi to podaří nějak zaonačit a přijdou mi letenky na nové termíny, a staré už v systému nevidím. Hurá!

Celé to bylo ve skutečnosti ještě komplikovanější - rezervaci jsme měli původně pro pět lidí, ale rozdělenou na dvě kvůli placení dvěma kartama - jednu pro čtyři, jednu (moji) zvlášť. Z té první jsme nakonec museli jednoho člověka vyřadit - dalších x hovorů z Varšavou a jeden s Torontem. Uff. I love you, maple leaf! Peníze za zrušeného člověka v době psaní článku ještě nevrátili, na můj dotaz, jak dlouho že to může trvat, odpověděli "několik týdnů až měsíců". Air France mi ve stejné situaci vrátil peníze do týdne, tak uvidíme, co kanaďani vymyslí.

Konec července, čas zajistit víza. Po jednoznačně pozitivních zkušenostech s vízy do Indie a Sýrie jsem nečekal takovou anabázi - dvojstránkový formulář, formulář o rodinných příslušnících, potvrzení o dostatečných prostředcích, potvrzení o zaměstnání nebo studiu, v prvním případě potvrzení o přiznané dovolené. To vše v angličtině nebo francouzštině, a k tomu dvě fotky. Jo a ještě plná moc, která je potřeba při zpětném odběru pasů. Určitě jsem ještě na něco zapoměl... jo, itinerář cesty. Jo a ještě letenky, ty jsem zapoměl fyzicky i přinést na ambasádu, ale domluvil jsem se, že je dopošlu týž den emailem. No zlatá ESTA do USA!

Za týden je na ambasádě mrtvo, no problém, rychlovka, odevzdal jsem plné moci a převzal pasy s vlepenými vízy.

Petře to nedalo, napsala mail na Vídeňskou ambasádu (kde by měli být fundovaní odborníci - jezdily se sem skoro až do Vánoc vyřizovat víza, v období, co si Kanada usmyslela, že je znovu zavede, a pražská ambasáda na to nebyla připravena. Dostalo se jí jednoznačné odpovědi - pokud máte tzv. Onward ticket (tj. po příletu máte i letenku k odletu ze země), tak spolu s touto letenkou po předložení pasu opatřeného tranzitním vízem, lze opustit letiště (a tedy jet se podívat do centra, aspoň na CN Tower, a následně - bude-li to díky posunu času možné - vyspat). Máme podle aktuálního plánu v Toronto něco přes 15 hodin, což by mohlo stačit na obojí.

Týden před odletem tedy, s větší vírou v informace z vídeňské ambasády než té pražské, bookujeme hotel kousek od letiště v Torontu.

Příští víkend ukáže, jestli ten hotel i někdy uvidíme, nebo jsme utopili 124 javorových dolarů v sirupu. Držte nám palce.