Den 2. - neděle 5. září 2010

Vstáváme kolem páté, jetlag nás nenechává dospat do budíčku, původně naplánovaného na šest. Bud od hotelu odjíždí 6:35, s mírným zpožděním, a před sedmou jsme na check-inu torontského letiště. Bez problémů procházíme americkou imigrační kontrolou, bezpečnostní kontrolou, u které se trochu postrácíme a čekáme na sebe na různých místech, pak se ale zase najdeme. Dáváme z letištních zdrojů malou snídani, a po deváté odlétáme vstříc lepším zítřkům.

Let Air Canada příliš nepřipomíná včerejšek, kde všechno bylo zadarmo a v relativně hojném množství - dneska je to lowcost, za všechno kromě nealka se platí. Výběr filmů v podstatě podobný, cesta se strašně vleče, letíme strašně pomalu (cca 480 mil/hodinu), a znavení asi 5hodinovým letem po jedenácté přistáváme na LAX. Super, tady je to jako v schengenu, žádná další kontrola se nekoná, za pár minut čekáme na zavazadla, která přijedou velmi rychle, a už jsme v autobusu, který nás doveze do půjčovny Alamo.

Snaží se nás přesvědčit, že midsize SUV je pro nás čtyři malé, a chtějí 15 dolarů za lepší. Nebereme, necháváme si midsize, a nakonec si můžeme vybrat z Jeepu, který máme ověřený (ve smyslu = nebrat), a Kie Sportage, prakticky nové, kufr nic moc, ale nějak se tam naskládáme. Náš domov pro příští tři týdny.

Vyrážíme do Hollywoodu přes Beverly Hills, procházíme se po chodníku slávy (walk of fame), vidíme i známý nápis, ke kterému se snažíme dojet, ale na první pokus ho nenacházíme, a čas kvapí, tak další pokusy už nenásledují. Hodinu nám trvá přesun do Santa Monicy, kde se chceme vykoupat. Ačkoliv nad LA panuje slunečno, nad pobřežím se drží mraky, a je celkem chladno, i voda je studená.

Jedeme do Malibu, Petra si chce vyfotit dům Pink, což se nepodaří, protože, jak jsme čekali, ulice kde bydlí je private, a propustku nemáme :-). Vracíme se do LA, najíždíme na dálnici I5, a vyrážíme vstříc našemu dnešnímu ubytku - městečku Tulare, 180 mil severovýchodně od Malibu. V deset večer jsme na místě, sprcha, článek na blog, a spát.