4:30, budíček. Nikdo ho nevítáme s bůhvíjakým nadštěním, a i já, přestože v pondělí obvykle vstávám 4:20, tj. ještě o něco málo dříve než dnes, si připadám jako čerstvě vyoraná myš. Že by za to mohlo včerejší Bacardi s colou na rozloučenou?
No nedá se nic dělat, v šest chceme být na letišti, tak sebou musíme trochu švihnout. Máme sbaleno, všechno se tak nějak vešlo, jenom posbírat posledních pár švestek, sníst nějakou tu snídani (pizza od včerejška - tohle jsem zapoměl včera napsat: Petra si objednala "two pieces of pizza" a dostala dvě celé. Takže příště, "slice" je to správné slovo :-)). Tak alespoň máme snídani. Dojídáme poslední zbytky našich putovních zásob - jogurty sýr, něco se snědlo na večeři, něco na snídani, něco se holt muselo vyhodit, něco málo (vodu, jabka) bereme s sebou.
Po páté vyrážíme, skládáme věci do auta a vyrážíme do půjčovny, která není ani dvě míle odtud. Vracíme auto, žádná věda, a už sedíme v autobusu na letiště, které je taky co by kamenem dohodil.
Check-in, rentgen zavazadel... ten náš se trochu zadrhnul, kluci americký si s ním nevěděli rady, tak nás poslali k jinému, který fungoval poměrně hladce. Bágly se nám podařilo odbavit až do Londýna, tak se o ně v Torontu nebudeme muset starat (díky bohu, protože vozíky na zavazadla tady/tam fungují poněkud podivně, chce to nějakou kartu, nebo drobné, no ale kde vzít po příletu kartu? nebo kanadské drobáky?)
Up in the air, snídaně ve Starbucks, a šup do letadla a do vzduchu, tyhle řádky píšu někde 10 kilometrů nad americkým středozápadem. Hodinky jsme si posunuli o tři hodiny kupředu, tak mám zrovna půl druhé po poledni, v LA je půl jedenácté, v Londýně se šeří, půl sedmé, a kdesi doma ve středu Evropy začínají na Nově zprávy. Až skončí ty zítřejší, budeme už sedět v letadle EasyJetu někde nad Německem. Takže suma sumárum, dlouhá cesta je před námi.
Posílám první část dneška z letiště v Torontu, kde je free internet. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, Petra s Martinem čekají na letadlo u brány, já s Přemkem prozkoumáváme volně přístupné prostory letiště. Zatím jsme narazili na sendvičárnu, tak jsme konečně dali něco k jídlu.
To be continued.
Pokračování od brány 178 torontského letiště. Obě skupiny se opět spojily, nakoupili jsme nějaké pitivo, snědli nějaké to jídlo (není tady zas až tak draho, navíc se dá platit i americkýma dolarama, takže ještě máme šanci utratit nějaké ty přebytky), a čekáme na boarding, který by měl začít za něco víc než půl hodiny. Stejně je to luxus, wifi internet v terminálu zdarma :-). Nakoupili jsme si nějaký ten rumík do letadla, takže přelít do PETek od coly, a hurá do oblak. Jak znám Heathrow a Gatwick, tak už se nám připojit nepodaří, takže se dneska (je ještě pondělí, nebo už úterý?) pokračování nedočkáte. Ale jednou přijde určitě.
To be continued. (ale to už je vlastně úterý)
Žádné komentáře:
Okomentovat