Den 6. - čtvrtek 9. září 2010

Snídáme na pokoji a kolem osmé vyrážíme z Vacaville. Cesta do Sacramenta není dlouhá, před devátou jsme tam, bereme benzín (na první pokus se nepodařilo, pumpař si nevěděl rady s naší kartou. U další benzínky to prošlo. Výkyvy v ceně benzínu jsou tady značné, snažíme se brát kolem tří dolarů za galon, ale často se ceny pohybují i kolem čtyř, v národních parcích a opuštěných místech. Benzínky na hlavních tazích a ve městech jsou na každém rohu, když ale zabrousíme někam trochu do divočiny, je benzínka jednou za uherský rok, a ještě drahá. Naše Kia má nádrž na 14 galonů, což pravda neposkytuje příliš velký akční rádius (1 galon = 3,75 litru, nebo tak nějak přibližně). Já s Přemkem jdeme sehnat známky na pohledy, Petra řeší v servisu problém s foťákem. Obé vyřešeno úspěšně, sedáme do auta a vyrážíme po I5 (která spojuje Tijuanu a Vancouver) k severu, až do města Red Bluff, kde odbočujeme směrem ke vsi Mineral. Zjišťujeme, že na mapě, podle které jedeme (v kombinaci s navigací, když je to třeba), jsou stejně malou (nejmenší) tečkou označeny vesnice o 20 tisících i dvaceti obyvatelích.

V Red Bluffu kupujeme zásoby jídla, především potřebujeme chleba, máslo a nějaké to relaxační osvěžení na večer (pivo Coors a Přemek nějaké to kalifornské růžové), ovoce tady nestojí za mnoho, je lepší (pokud je možnost) kupovat ho u farmářů.Přojíždíme bránou národního parku Lassen Volcanic, příroda je tady nádherná, až neuvěřitelná, kýčovitá, ale krásná. Zastavujeme u Sulphur Works, což jsou útvary ze síry, ze kterých stále uniká sirný kouř, fotíme a přesouváme se úžasnou krajínou dál. Dáváme na jednom z odpočívadel oběd, a parkujeme kousek dál. Vydáváme se na zatím nejdelší trek, skoro pět kilometrů na otočku, ale stojí za to - vede k Bumpas Hell, místu v horách s jezírky s termální vodou, všude síra, smrádeček a teploučko :-), všechno má zajímavé barvy. Vracíme se zpět, cesta trvá skoro tři čtvrtě hodiny, a vyrážíme na další průzkum parku. Víceméně tady už ani nic dalšího zajímavého není, zastavujeme na několika místech, ale jsou to většinou obyčejná jezera v lese, nikde už nic nebublá a síra už taky nikde není. Vyjíždíme z parku a čeká nás delší přesun do Klamath Falls, výchozímu to bodu zítřejší cesty ke Crater Lake National Park.

Máme naplánovanou zkratku po horší, za to kratší cestě přes les, ve vsi Bartle (19 ob.) za kolemjema doprava, bohužel žádné koleje tady nenacházíme, a tak jedeme delší, za to lepší cestou zpět k I5, a po ní kousek do města s poetickým názvem Weed, kde odbočujeme na poslední úsek ke Klamath Falls. Fotíme Mt. Shasta, horu vysokou přes 4300 metrů, a blížíme se k Oregonu. Chytá nás nějaký nový operátor, a T-Mobile nám posílá SMSky "Vítejte ve Velké Británii, na ostrově Man, v síti MANX, do ČR

voláte ...".

Překračujeme hranice v Oregonu a míříme v Klamath Falls k Motelu 6, ten je ale úplně plný, rezervaci nemáme, takže hledáme dál. Motely a fastfoody jsou obvykle shromážděny ve shlucích na jednom místě, nacházíme řetězcem nepoznamenaný Townhouse Motel, kde nám příjemný recepční (poněkud nedoslýchavý děda) ukazuje super pokoj (vlastně byteček s obývákem s jednou dvojpostelí, a druhý pokoj s druhou dvojpostelí, a koupelna), za pouhých 42 dolarů (obvykle za noc platíme 60). Bereme, nabíráme na recepci led do umyvadla, ve kterém topíme pivo a víno, večeříme z vlasních zásob, zapíjíme, chvíli koukáme na telku a jdeme spát. Motel má jedinou nevýhodu - není tady internet, takže tenhle článek sice píšu, ale na internetu se objeví, až to bude možné.