Den 12. - středa 15. září 2010

Včera jsem zapoměl napsat jednu příhodu, ale vzhledem k tomu, že místo a čas v ní nehraje důležitou roli, napíšu ji sem. Podařilo se mi vyrovnat Přemkovo skóre, když jsem na parkovišti v Zionu prohlásil u jednoho po strop nabaleného auta: "To jsme ještě žabaři" - samozřejmě to byli češi. Pravidelný čtenář možná vzpomene, jak Přemek loni v Tikse prohlásil "Ten chlap nemá boty" a on to byl taky čech. No stane se :-).

Tak dál, snídáme na motelu v Huriccane, a vyrážíme k severnímu okraji Grand Canyonu, který je odsud co by kamenem dohodil - nějakých 130 mil. Za dvě hodinky jsme tam, cestou, těsně před bránou parku, vidíme následky nepěkné dopravní nehody - dost nepěkně zdemolované auto neznámé provenience, a o kus dál v poli tělo bizona. Nepěkný pohled, stádo bizonů se pase opodál. Přehledný úsek, žádné stromy, na pláni, rovina bez zatáček či kopce. No comment.

Na bráně jako vždy, prokazujeme se celoročním pasem a bereme mapu a parkové noviny. Procházíme dvě vyhlídky, a ač jsme již kaňonů v různých parcích viděli několik, Grand Canyon je úplně jiná liga. Ďoura jak prase :-). Už ho vidíme vlastně podruhé, poprvé to bylo cestou z letadla.

Severní okraj navštěvuje jen zlomek turistů, co jižní (z Phoenixu a Las Vegas snáze dostupný) okraj, tak je zde větší klid, a taky kaňon vypadá jinak, než jsme čekali - tahle strana je zarostlá lesem, takhle GC prakticky nikdo nezná. Jižní okraj nás čeká za týden.

V poslední knajpě v Arizoně (vracíme se do "suchého" Utahu) kupujeme 1,5 litrovku vína na večer, a vyrážíme k severu, do Bryce kaňonu. Ten je zase úplně jiný, v pískovci jsou tady erozí vytvořené různé komíny až sochy, projíždíme a fotíme asi tři hodiny, a po šesté vyrážíme do naší dnešní cílové destinace - Torrey, kde máme zabookovaný hotel Sandstone (= pískovec). Je to dalších 100 mil zajímavou krajinou, cesta příliš neubíhá, je hodně členitý terén, navíc se začíná smrákat a na cestě a kolem ní se potuluje množství krav a srnek, takže často musíme téměř (několikrát úplně) zastavit a počkat, jak se zvířena zachová, což nás dost zdržuje, navíc je už téměř tma a obému je třeba přizpůsobit rychlost.

Přijíždíme do Torrey, trochu hledáme náš hotel, a přitom nacházíme jednu zajímavou knajpu, kde dáváme špagety s masovými koulemi a salátem - tak pěkná porce, že nám dává zabrat, k tomu čepované pivo (to tady není až úplně obvyklé), tak s Martinem zkoumám místní Budweiser - no humus, barvu to nemá, nepění to, taková chmelová limonáda... Petra sází na Coronu, a Přemek pije nějaký hopsinkový lektvar nebo co to bylo... Místní výčepní a servírka v jednom je lokální krasavice - Cletusova žena (jak že se jmenuje?) ze Simpsonů říznutá kočičí mámou.

Na Sandstone se dostáváme až o půl desáté, ubytováváme se, já s Přemkem se ještě vecpeme do již zavřeného bazénu (zatím největší, plus opravdová vířivka, to vše v dřevěném altánu, zatím nejlepší relax), když se vrátíme, tak Petra aka Daisy a Martin už spí (nebo to dost zdatně předstírají), takže víno se odkládá na neurčito, asi zítra. Dobrou noc (nebo ráno :-)).