Den 16. - neděle 19. září 2010

Vstávám po půl osmé, sedám k počítači a píšu článek za včerejšek. Plánovaný budíček na osmou ruším, resp. posouvám o čtvrt hodiny, dneska je v plánu (výjimečně) klidné tempo.

Snídáme (no, snídaně měla být "deluxe", ale je to klasický hotelový "continental breakfast"), v tomhle je teda evropa zlatá), nemáme si kam sednout... Balíme a před desátou vyrážíme do centra. V informačním centru se informujeme, co vlastně máme za cca 4 hodiny stihnout vidět... no není toho moc, Petra sice někde vyčetla, že Santa Fé je (nebo spíš bylo) nejnavštěvovanější město v USA, ale chcípl tady pes, vidíme tři kostely (jeden z nich je nejstarší v USA), všechny baráky v "historickém" centru jsou ve stylu adobe - viz též obrázek výše. Procházíme pár obchodů s indiánským zbožím a suvenýry, a krátíme naši prohlídku města na dvě hodiny. V podstatě jediná zajímavost byly zvony kostela v Santa Fé, které se rozezní po Vinetouvě smrti :-), a v tomže kostele z povzdálí účast/odposlech křestní mše.

Vyrážíme na jih, jednou z nejnezajímavějších krajin, které jsme zatím viděli - vpravo prérie, vlevo prérie, rovina, kopeček, rovina, občas vidíme i na 15 mil dopředu, Přemek si jednou vyhlídl nejbližší auto před sebou, a trvalo mu 8 mil, než ho dojel. Dálnice, sice s úrovňovým křížením a přes vesnice (styl Polsko a Ukrajina), max. 70 (mil), jedeme 75 a cesta sice rychle ubíhá, ale krajina je fádní a cesta prázdná... Zastavujeme v jednom "větším" městečku u cesty - Vaughnu - obědváme na kostelních schodech "co místní benzínka dala" - nějaké buritos, smažené kuřecí kousky, klobásky, co je komu po chuti, k tomu pití v 32 flozových (fl.oz. - kapalná unce) - tj. skoro litrových kelímcích (měli i 44 fl.oz.). Místní borec (dost možná kněz, vzhledem k tomu, že se potuloval kolem kostela a asi tady i bydlel) nám nejdřív domlouvá, abychom ze schodů po obědě odnesli všechen odpad, pak nám ale radí ohledně zítřejší návštěvy Carlsbad Caverns a nakonec opouští s pozdravem "God bless you".

Pokračujeme do Rosvelu, krajina pořád stejná, město založené na místní historce se spadlým, armádou ututlaným, pádem UFO, navštěvujeme místní muzeum s UFO spojeným (a dalšími konspiračními teoriemi), no není to žádný zázrak, a pokračujeme do dnešní cílové destinace, města Carlsbad (koncem 19. století, po nálezu nějakých údajně léčivých a snad i teplých pramenů, pojmenovaného podle jednoho nejmenovaného západočeského městysu).

Carlsbadem protéká řeka (Rio) Pecos, což já s Přemkem, jakožto fanoušci Mayovek, musíme využít k vykoupání - bohužel půjčovnu kánoí "děravých jako ústa staré ženy" ne a ne najít. Při západu slunce vyrážíme na místní karneval (jakási hispanofoní akce nedaleko hotelu), který už ale končí, tak si aspoň španělsky objednávám něco k jídlu (buritos s šunkou a vejcem), borec prodavač mi rozumí (+1 bod pro mě), já ale nerozumím, co mi odpovídá, a tak mi odpovídá vždycky i anglicky (-1 bod pro mě, takže jsem na nule :-(). Jsme tady skoro jediní bílí, a angličtina je tady jazyk značně minoritní.

Vracíme se na hotel, Přemek s Petrou hledají liquer shop, ale nakonec v místním marketu kupují whisky a colu, takže na večer je o zábavu postaráno, já pak sháním led (recepční v motelu mí řekla že ajsmašššín is nekst to rúúm túhandridsevntín, ale když ho najdu, vidím jenom nápis "out of order". Hledám nějaký motel po okolí (ledostroje jsou obvykle přístupné z venku), ale bohužel nikde v dohledu nic není, a tak kupuju v jakémsi automatu 7librové balení za dolar (první led, za který jsme museli platit).

Večer koukáme na telku, popíjíme nějaký ten liguére (whisky s colou, případně whisky bez koly, nebo víno zbylé ze včerejška), já riskuju psát po dvou whiskách článek, tak omluvte případé nesmysly :-).

Zítra Carlsbad Caverns, a spát budeme asi v Mexiku, a brát si tam s sebou budeme jenom nejnutnější věci (auto necháváme v USA), notebook to asi nebude, takže se ozveme až za dva dny.

Adios amigos, vamos a Mexico! Hasta trasmañana!